Nezapomenu

Nezapomenu na den, kdy jsme se poprvé střetli,
na ten den, kdy se nám slova pletly.
Nezapomenu jak jeden druhého na jméno zeptat jsme se báli,
na to jak ohromená jsem byla Tvými svaly.
Nezapomenu na to zrychlené pulzování mého srdce,
na to jak Tvůj polibek chutnal sladce.
Nezapomenu na první společnou noc,
,,Bože,, jak já Tě tenkrát chtěla moc.
Nezapomenu na to, jak žádal jsi mě o ruku,
na to, jak bylo mi štěstím do breku.
Nezapomenu na to, jak nám počasí přálo,
ten den, kdy řekli jsme si navzájem ,,ANO,,
Nezapomenu na to, jak bylo příjemné za manžela tě míti,
netuším proč, najednou cítila jsem se jak chycena v síti.
Nezapomenu na to,jak málo času jsme pro sebe nacházeli,
stále jen do práce a z práce jsme odcházeli.
Nezapomenu na to, jak seděli jsme na kraji postele,
na okamžik, kdy řekla jsem , že dál nemůžeme být manželé.
...
Nezapomenu na to, jak rychle našli jsme si nové partnery,
však to, že si chybíme jsme oba věděli.
Nezapomenu na to, jak ráda vídala jsem tvář Tvoji,
zase objevoval jsi se v mé práci ve stejnokroji.
Nezapomenu na ten prudký návrat emocí,
zjištění, že jsem těhotná bylo matoucí.
Nezapomenu na tu bezmoc co jsem cítila,
tehdy jsem tě podruhé ztratila.
Nezapomenu však na vnitřní touhu maminkou se stát,
víc než cokoliv jsem chtěla svému děťátku život dát.
Nezapomenu na to, že i přes všechny barikády co jsem mezi nás nechtíc vytvořila,
naše láska ještě měla šanci, neshořela.
Nezapomenu na to, jak rychle plynul čas,
nehynoucí láska dohromady svedla nás.
...
I přes to do třetice jsem to vzdala
tehdy psychicky jsem to nezvládala.
A ty jsi tu stále při mě stál,
i když jen kousek opodál.
...
Ja potřebovala dospět a vše pochopit, než jsem mohla Tě nastálo za ruku uchopit.
Však příliš pozdě to sama sobě přiznávám,
to, že jsem Tvou a Tvou navždy zůstávám.