Agent Hex & Slečna Exe

prosím tě milá
ve tvém verši se objevila
červánková víla
která by ráda objímala
na dobrou noc
ale ve skutečnosti
když došlo na odemykání nebe
zapadla v to slunce
beze slabik
zamračena že komnata
má místo srdce
čtverec pro papírovou skládačku
nebe peklo ráj
a uprostřed jen kouřový materiál
šachový stolek
s figurkami

nenašla jsi šifru
kterou vstoupila bys do hry
nevěděla jsi
že on ji složil bez nůžek z á čtyřky s křídly
bez myšlenek
jen tak intuicí čtyř
vzata ven
pronikáš do sibérie citů
a v nich závěje jak tenkrát
v šestnácti...

.

pod nulou celsia
se jen opatrně ptám
tvé čertovské čelenky kterou vozila noční silesia
jestli si dáme vánoce v červnu
nebo
zdali si mám odstěhovat půlku postele
vstřícněji dál na západ
nebo na východ...

vím už dávno nejsme pro origin k mání
a naši simíci žijí v rozličných domovech dětí
svým binárním životem

i na adrese tří nekonečen
už dávno vím
že přejmenovaly jsme svoje noční vlaky

i na programování postav hry
na severním pólu citu
to je prašť jako uhoď ve [3:00 am] napsala jsi

vím
už jsi nechtěla aby agent hex přiletěl
vracel se sem
pro slečnu exe

hned za magickým bytem mi pozměnily toxicity časy
a jen já vím kolik máš pět set dvanáctkových stránek

jenže už jsem starý a po nemoci

vracím se z nedoběhnuté trati do modrých šaten
šachovnicí slzy mě ztratí
ze srdce ve ztišení
rozladění
k náhlému přerušení

v mysli cizí vlaky
kdysi plné tašky třešňových dnů

zas chci je unést na křídlech...
říct očima chtěj mě měj mě směj mě
a je zřejmé
kde jsem

ano
dnes nejsem na tahu

jsem
v nečasu
vášně hadr na podlahu
čistící prostředky v zápasu
a mám omývat zaprášené
chodníky pěšáků štěstěn
dalo mi to dost
znáš mě

v rozpěnění
v unavení
v necítění

sahat někam k mýdlu
jenže tohle mytí kódu
je už bez legrace

střelce
skrýt králem
a jezdcem zkoušet jít přes havraní most
a plakat dámě
přát ať je minulost?

dát si na tvář masku
třeba ze tvarohu?
nebo líbat flašku?
nenechat ji rohu?

už se vidím
uklízím
všechny střepy
černou armádu skleněných kozorohů
k laptopu do batohu

v srdeční krizi
na iq šlápl zmizík

a co v ní běží
jak tancuješ sambu
kvůli zdrojovému kódu

z pramene v lese vodu
třeba také najdu
zlaté borůvky
houbu
modré slunce
tu deštivou bombu
než sklapne fotopast

obejmu zádumčivé trny
a pod jejich statečností
spočinu

ve stínu ostružin
kam utíkají stromy se smůlou ve vínu
jaké je dozrávání vidění na zimu
jmelí?

ta vločka ve větvoví
strom stále ještě bolí
víc než něžný zločin
polibky s náramky rubínu
…

na nádraží čeká vagon pro posun
stojí sám
a veze pozdrav borovic

nic
skřípot na rozum
tonáž kolejnic

už nejsem rozcestníku ani u šipky

mimochodem
tak se vracím k tahu
pod modrou hladinu

ze silnic v srdci kluzko
na duši mraky vod
asi jsem už požádal medarda o důchod

a je tu
petarda
dekompresní darda
modrý kód


„sbohem
já už tě neznám
piš si co chceš
hlavně sám
když nevíš zdali mám
žádat
své srdce o tlukot“

čekám léta
a stále ta zmačkaná vlaštovka
co psal jsem sám
svým obavám

že od smrti mám na srdci standby
než přijde žal
a reset
a dál jen
tichý mód

není [3:00am]
budík nezvoní
nejsem

svítíš jak vždycky lampičkou
našeptáváš báseň
na tvůj nový ohřívač polštářů
zatraceně
začal bych vyskakovat antivirem
a přidal k tomu fagot

slečno exe
noc je tak šachově prohraná?

svého černého krále
jsem sklonil na pole srdce
a střelec za ním
namířil přímo na darknet

stejně jsem prohrál
černá dáma chtěla bílého krále

.

„dyť to říkám s s s s sobče!“

tak děkuji že jsi syčela na ledy
on už i tvůj polštář popleskaný po zadnici
začal vyprávět
jaké do něho všeptáváš sny
že se májová báseň začala rozpíjet

„ano hexi
dej si tady bylinkovou štamprli
a můžu začít i básníka opíjet“

jedině až bude střídavě oblačno
a ukážeš srdce...

„... k nakousnutí
nebudeme tady jen tak na lačno
stát jak ti svatí v kostele na spadnutí
takže na
tady máš
cos mi přinesl z pouti!“

a kdy to bylo?
dvě stě mínus čtyři lety?
i kámen se divně kroutí
perníkové na něm květy
tvrdý cukr
věčný sníh
co dříve dáno z lásky
nyní klouže zlá ski
a já
v kotrmelcích

„dobře ti tam
aspoň bude doma klid
a více místa pro moje malování“

ale já jsem tě tenkrát ze závěje přece vytáhl

„to ano ale napřed jsi čekal na múzu
potom radost do hvězd
že tě povznáší a...“

a vzal jsem tě s sebou

„do hry“