Nesnesitelná Romance

jestli něco v tesknotě nesnáším
pak
to jsou
všechny tvoje medy
být mladý
zajícem před nimi peláším
jen si dámo mysli
na posedy

potom za večera píšu mrtvé váze
chodím sám
a život nevnímám

sladké doteky
tvé
ohně na podlaze
rozsypaly vanilku .. ještě!
… se po té usmívám

časem na dřevo pozvou se truhláři
hoblovat budou
že červen hřeje noc

vymění se suk
a kostky ledu s hudbou
zchladí pryskyřicí
slzavou minulost

pod níž se dívám na spodky esaři
jak na něm ležíš
a říkáš ani muk!

koberec nádherný pro bosé mámení

lak na nehtu svítí
vábený hvězdami

na běloučké pleti
hladce jeti kvítím
sklínka vína
rty
na čtivé záznamy

dřevěná podlaha
jak taje
ta je ti tvrdá dívko svá a hrdá

sténáš a není ti to dost

od krbu večera poleno si praská

smůla hoří
medová nevěra
a ty máš lesy v mechu pro radost

a šeptat že je láska?

dřevo však dřevu mě se podobá
klesám
ve stínu listnatého
stromu
stávám se dřevěný
a vrásky na kmeny

indiánské slunce
a já
nejdu domů