Hlad Šípů

dnes již nejsem z nich
co k tobě hovoří
ze snění spoutaných v nadějných peřinkách
dnes patřím jiným

jsem ježků u moří
a ostny v pobřeží
na rtech mých v prasklinkách

běloučká loučení

nás citu nezboří
a tak přenechám ti

koně
i s křídly pro nebe

snad promineš mi
verše co netvořím

snad unikneš i hladu
co zas nás rozvede

.

dnes patřím jiným
dnes již nejsem z nich

střelený
ke hvězdám

jsem vyprahlý a prázdný
kde i vápenec soli bolí saharám

a ty se ještě ptáš?

vesmír bude tvůj čtverec
postavím krychli
v níž budu bydlet sám

kdybych mohl rozvlnit
létající plán
ale v něm už pláče
němost květinám

kdyby snad vítr načechral ta křídla
na kterých déšť kreslí rozbřesknutí
temného jezdce
bys ve mně
nezahlídla
leč hrdlo bolí solí
a srdce
umlknutí

prosí
oživlým stínem
fata morgány rosy
v nich maličcí a bosí
získají sytější odstíny na líce

víš
již brzy tesklivým svitem
zacinká
posmutnělý šaman

a bude říkat

ach noční třepotálci

padám
uvadám
nechci být klamán
dívkami z řas

a karavany opuštěných dnů najít smí
na odlescích měsíce
ozvěny zimy

ozvěny nás v níž trvá krátce její smích
a život ulpí v ne

ve vlání let
ruce tajemné
čte řezbář čas

vypráví
tichounce důvěrně

vzpomínku opuštěného dřeva
nedokončenou
z jarních procitnutí

snad
o lodičce na vlnách
snad

snad
o něžné mé labuti
snad

a v každé
záchranou ti jeskyně
kam palčivé paprsky nesmí?

vždyť na její stěně srdce dívka dotkne
a ve svitu svíček ožívá a šeptá
hlad šípů

je bílý kůň

bílý kůň