Pýcha

Na estrádě života, v měsíční záři,
tisíce hvězd co jen na mne září,
já jsem váš bůh, váš život i smrt,
nejste mi rovny, ni z půly, ni čtvrt.

Toužíte po mém pohledu krajním,
dotek můj letmý je přáním tím tajným,
ve snech mne vídáte, v křečích se zmítáte,
když ráno je ráno a sen byl jen sen.

I kdyby legii mužů co z masa vytvořili,
pro krásu uhnětli a před vás postavili,
stále by touha každičké z vás
našla v tom pralese tu krásu krás.

Nerad vás zklamu, mé milé dámy,
dnes večer budete spát všechny samy,
svůj osud znám, když píši ho sám,
nehodlám vámi být podplacen.

Čest moje bohužel má větší cenu
než jeden večer užít si ženu
chudého původu, v minci i v hlavě,
ach, s vámi ženami jde to tak hravě!

Nadále budu vám naději dávat,
byl bych to hlupák se takhle vzdávat
levného vlivu, byť v chtíči stínu,
jméno mé roste tak kaźdičký den.