Malý princ

Když jsem uvíznul na poušti vlastního bytí, 

tu přichází Malý princ co uvnitř byl dlouho skrytý

a dřív než staré programy tohoto světa dozní,

budu mu tvrdit ,že jsem přece člověk seriózní

co velice důležitými věcmi se zabývá 

a na nic už jiného času mu nezbývá...

 

Však jediným dotykem  vzbuzeného ve mě človíčka,

vzácná je každičká, maličká chvilička,

je nádherné jak v tobě se všechno úží,

když smět můžeš přivonět k jediné růži...

 

Pak zbytečné jsou všechny tvé pozemské boje,

to seriózní je ,že je jedinečná a je tvoje,

že jiná nežli ona v celém vesmíru není ,

to proto ,že jste vroucím citem,duší propletení...

 

I když poznáš ve svém putování,

mnoho květin krasnějších,

však budeš cítit prázdno v dlaních, 

žádná nemá její smích...

 

Vždy když od ní odchaziš  ,

hořké slzy kanou,víc už nemohu,

však milionů rolniček slyšíš smích ,

vždy když pohlédnu na hvězdnou oblohu...

 

Chci stále pečovat o svoji Růži 

a v její přítomnosti stále být 

a cítit hluboko v sobě husí kůži,

že nechal jsem se ochočit...