Chci vám všem povědět

Je mi zle ze sebe samotného...a budu se tu snažit ze sebe trošku vyzpovídat. Od doby kdy jsem začal chápat,začal sem se i zaobírat otázkou proč tu jsem...? Často jsem i plakal,protože sem na tuto otázku nemohl najít odpověď a ani nevěděl a neznal svůj úděl. Po 16-ti letech jsem dostal znamení,poznal sem dívku,dívku...do které jsem se zamiloval...miluji jí od první chvíle,kdy jsem pochopil,že jí mám právo milovat...nemohu popsat jak jí miluji,ale je to pocit,který převyšuje všechny moje veškeré city,které jsem kdy cítil... Strašně dlouho jsem se užíral,byl nevyrovnaný sám v sobě jako ještě stále jsem,a k nelibosti sobě vlastní,než abych hledal případné chyby v sobě...hledal sem je v člověku...kterého miluji tak,že bych pro něj obětoval život... Chci s ní mít rodinu,chci s ní žít,chci s ní mít děti...chci se o ní starat...chci jí,když bude nešťastná být tím kdo jí rozesmívá,kdo si říká opora a přináší řešení...kdy když bude nemocná,bude jí hodiny klečet u postele,a modlit se,aby byla zdravá...a já byl nemocný...moct jí každý den probouzet láskyplným polibkem,usínat vedle ní,a držet jí za ruku...Být jí stále nablízku,a těšit se jejímu horkému objetí....říkat jí,že jí miluju a stále a dokola jí to opakovat...chci jen aby byla šťastná...a sobecky...chci být šťastný s ní....chci aby jsme byli šťastní spolu....Miluju jí strašně strašně moc...
Vím,že jsem třeba mladý,snažím se vidět věci růžově,ale cítím a to je pro mne důležité,že ona je můj život:jeho naplnění a mím přáním a touhou,je aby byla šťastná. Ale protože sem blbec,tak sem si neuměl vážit toho,co mi bylo dáno,chtěl sem víc,dával miň,bral plnými hrstmi a zapomínal,že sem sobecký,vůči své lásce...nakonec to vygradovalo tím,že jsem byl nevěrný...sem vůl a blbec,já jí miluju,miloval a budu milovat...ale protože sem na sebe chtěl upozornit,a asi jí i vytrestat za věi,které nebyli její chybou,ale byli mou chybou,kterou sem si nedokázal přiznat. Proto lidi pokud milujete,tak neriskujte,jde o to,že neriskujete sebe,ale to...co milujete...a to když vám dojde tak toho začnete litovat...nenávidíte se,a chtěli by ste vrátit čas,dali byste za to cokoli...ale právě váš úděl je,nemoct ten čas vrátit,aby ste se naučili a hlavně poučili...žít s chybou,kterou ste spáchali. Já se bojím,a už vlastně nedoufám,že někdy zase získám důvěru své lásky... Ale určitě malinkou šanci mám,a pokud ne,tak o ni budu bojovat...protože svojí dívku miluji. Hlavně ale,chci vám všem říct,aby jste se vyvarovali chyb,protože milujete ve skutečnosti jenom jednou...a vaše životní láska jako ta moje,je pro vás v tom životě nejcenější co máte...tak nebuďte takový hloupý jako já,a řekně své lásce,že jí milujete,usmějte se na ní,když jí nebude dobře,a líbejte jí,když vás o to požádá,protože pánové,žena,jsou klenot to nejcenější co můžete mít láska k dívce svého srdce...a já tu svojí lásku našel...miluji jí a chci jí říct,jak moc pro mne znamená,jenže mám strach,že jsem jí ublížil natolik,že nevím co s tím...Věnuji srdce,plíce či ledvinu tomu,kdo dokáže ten čas vrátit....miluji tě lásko celým svý srdcem,a navždy tě milovat budu.
Tvůj Míťa