Nadějné Závratě II

zas věrně piškvorky
čtou svou lásku
kterou by nejraději zlíbaly snížky
zas křížky sešitu
jsou záložkami do nebeské knížky
pírky pocitů

hrou rozplýval se i motýl
prchající před divou sojkou

taktnosti básnířky
pomlčely zakódovaných liter
o chlápkovi s podivnou holkou
ze skřivánčích výšek

a rděním z nervozity
už jenom letadélko kroužilo city

nejspíš potají
si již rozdovádí slečny
svého úsměvu
jimiž políčí naděje
tu létavici múz
na srdečné snídani

z ní jsem se už už chystal uniknout
od oranžového mléka opalovacích krémů
omámen talíři dnů
v rádoby pětihvězdičkovém hotelu
neboť jsem je z věčného čekání snížil
o několik párátek pro vrtuli
a nechal tam blonďatou slánku s pepřem

jejími slovy

na recepci stepoval
podivný pilot
zatmelený brýlemi
v nevysloveném vyznání k ní
v růžových krovkách

recepční netajila nadšené soli

ty žiješ můj modrásku!?

ne že bych byl akrobat a to sklo ztmavoval
nebo nedejbože
abych se moc hlasitě zklamal nad bodláčím
či dokonce hvězdami
připomínajícími skříň po stopách esencí
že pozlatím cit
jak třepotavý mol
ale žádostivé paprsky myslí slunce
propálí zrak přímo do srdce
nejednomu modelu z balzy
a já jsem si ne představoval
pomalu jí pomalují ticha mezi námi
…

a vtom se ozvalo letadélko

á pan dřevěný
počkejte ještě moment
dá vám pozvánku
na vyhlídkový let
a tam se srdce dozví že má