Tříštěnci
že rty již chvěly perlorodým hlasem
kdo vesmír houpal připomínal rámy
dal tesknících pan dlaně skelně na zem
co rodí se jen melancholií řve
už rubíny slz pokojí z mé krve
že láska není srdcelomná pravda
tak teď je s bouřkou štípající švanda
...
nejdřív jsem si myslela, že je to na mě už moc, ale po vícerém čtení - jo!
25.06.2021 19:16:56 | Sonnador
Jsem rád, někdy to mé citové rozpoložení, když se čte opakovaně, je takové jambické rispetto :) a děkuji za vcítění.
25.06.2021 23:46:27 | J's ..