jůlie

bože, vždyť já tě ani neznám.
mám tě rád a líbíš se mi,
ale více se mi líbí,
jaká jsi pro mě výzva.

nejsem ten pravý,
ty nejsi ta pravá,
vždyť to ani není.

ale líbí se mi,
když mi odepíšeš,
a líbí se mi,
když mi dáš hlavu na rameno a předstíráš,
že jsi opilá,
abych se necítil sám.

našli jsme svůj svět,
i když jsou ostatní kolem.
a ty jsi tak empatická a rozumíš té verzi člověka,
za kterého mě máš.
a kdybych tím člověkem skutečně byl,
měl bych tě moc rád.

líbí se mi tvůj humor a hrátky na to,
že jsme se vrátili zpátky o pět let.
nebylo to jednodušší,
ale byli jsme mladí a potřebovali někoho,
s kým bychom zkoušeli letmé doteky o ramena.

ale já o všem tak přemýšlím, až jsem hloupej.
potřebuji mít kontrolu nad každou činností
a předem v hlavě mít vymyšleny všechny závěry,
a připravit se na ně.

proto tě tak rozebírám
a dělám z tebe hru,
ze které nic dobrého nevyjde.
zaujímáš mě a snažím se pochopit tvá rozhodnutí,
a tak zkouším různé věci,
abych si z tvých očí zapsal odpověď.

nesním o naší budoucnosti,
a bylo by mi jedno, kdybys mě opustila,
protože bych to bral jako závěr
ke své analytice.

ale možná jsem špatně pochopil,
proč sis vybrala zrovna mě.