jůlie2

ale kdybych tím člověkem byl,
pochopil bych,
pročs to udělala.

nerad mluvím v kruzích o sobě,
ale nemám se rád,
a ještě jsem nepobral,
jak moc.

má hlava je mi cizí,
tak se uklidňuji,
že mé činy jsou v souladu s dobrem.
když ale empatie mizí,
a zůstane se mnou jen slizký hlas,
co nikoho nemá rád,
mám strach,
že takový jsem.

sobecký, mrzutý,
očekávající zklamání,
a zatajující pocit podřadnosti.
odkázaný na sebe.

kdybych byl tím člověkem,
jedu za minutou tvého času za hranice,
abych se na tebe usmál.
ty by ses také smála,
a schovávala obličej v dlani, jak se stydíš,
a já bych svým cílem udělal,
abys jednou byla sebevědomá
a přestala se omlouvat.

jsi tak krásná,
a bolí, když nepíšeš,
jako když jsme si řekli sbohem.
a bolí, když si nepamatuji náš první polibek,
tak si jej snažím představit v různých situacích,
jak moc jsem byl mimo.
a bolí, když vím, jak se trápíš,
a mě chceš vidět také,
a bolí tě, že to snad nechápu.

jsem rád, žes potkala toho člověka,
kterým bych byl.
nabídl ti empatii, pochopení a volbu.
a ty sis vybrala, že ho máš ráda,
jak on měl rád tebe.

nabídl by ti víc
a já bych to mohl zařídit,
kdybych ho uvnitř sebe znovu našel.