Ke Slučím Kamenům

pro mé sluky
ztratila se záhy
nepomůžou trávy
ani fialové
ne
skutečně nechci
čokoládu
čaj
kávu a spát s kluky -
se steskem a strachem ...

poslouchám sněhovou promenádu
v tabulce ze skla
co tiše kreslí mráz
-
také vzpomínám

obrazce tály
hledaly šťastná hesla pro tajuplné skály
kde i jezírka zelených snů

kde připíná láska karabinu na nebeské lano
ztracenému muži
s nímž tě již nikdy
nenechá zmizet
a ten život
jenž ti chtěl ukázat ...

bloudění lesním královstvím
ke slučím kamenům

kdyby mezi šumoty prosvítaly bílé kozí hřbety
cítíš tu nedosažitelnou krásu hor
nedosažitelný vesmír
a tvou blízkost

a kdybys přišla ty
zamilovaná v točícím kruhu
ač stopy léta zavál čas
připomínám si zas nenápadné slunce darující duhu

dnes tu nikdo není -
mluvím ke svrchnokřídovým odolným pískovcům

a oni mi rozumí ...