potřeby

a tak já nevím,
co po mně chceš.
časem mi dochází,
že nic,
ale těžké si to přiznat.

dávám ti toho tolik,
a ty mé potřeby znáš,
protože ti o nich říkám.

nečekám,
že je naplníš na oplátku,
spíš že ti na nich záleží
a chtít budeš sama.

milostných jazyků mám mnoho,
nevídám ani jeden.
žádný kompliment, hloupé představy,
o naší budoucnost v jiném světe.
žádné plány na to, abych přijel,
jen mírná empatie.
žádné náznaky a více významů ve slovech.

zeptáš se, jaký mám den,
ale otevřít se ti nemám,
leda bych se zeptal první.
mou myšlenku i tak do konce nerozvedeš.
a že bys první napsala, to ne,
a to nejsem tolik potřebný.

proč si myslet,
že ti na mě záleží.
jediným důkazem jsou domněnky,
že jsi chtěla být poprvé s někým speciálním,
se mnou.
možná sis to jen chtěla zkusit.

a já bych to chápal a respektoval,
jen bych rád měl jistotu,
místo dohadování se sám se sebou,
jestli chci něco,
o co nestojíš.

ani jsi mi neřekla,
že se ti líbím,
nebo že ti jsem milý.
kéž bys aspoň chtěla slyšet můj hlas
nebo mě vídat ve snech.

mám tě rád. možná jsem moc potřebný.