Plná lásky

Na slunci tvého úsměvu chci se hřát,
věčně poslouchat tvé „mám tě rád“,
když mě pohladíš.

Věřím, že splní se mi ten sen
na vlnách lásky plout každý den,
život naplno žít.

Až půjdu příště kolem tvých vrat,
na verandě budeš stát,
prstem pozveš mě blíž.

Podíváš se mi dlouze do očí,
vousatým polibkem mě umlčíš,
než stačím promluvit.

Vezmeš mě tam, kde dobře to znáš,
kde bude nad námi nebeská stráž
nenápadně bdít.

Lehneš si ke mně do trávy,
kde jenom cvrčci vypráví,
kde budem jen ty a já.

Vzepnu se tvým dlaním vstříc,
cítím jen tvé tělo, nic víc,
topím se v očích tvých.

Jsem tak plná života, plná lásky,
jak potok přelévá se přes oblázky,
chci životem jít.

Jen při mě stůj, občas přijď blíž,
až můj tichý pláč uslyšíš,
tak mě obejmi, ať vím, že vedle mě spíš.