Balada Tklivého Slunce

Sólo zem se otáčí
štíhlá cizinka
černá turmalína dotýká se svého klína
v ještě temnějších šatech
než jsou její pronikavé oči
s jednou rukou nad hlavou toužící dosáhnout
vesmíru...

Mám rád hlubiny slunečných bouří
a tak jsem skočil tuší do tmy

pohledem s nadějí
že dnes ji získám do světla Boha jasného
že dnes v žáru zaplavu si
a vynořím se
u Tvého srdce
šťastného

Po přistání chodidel na chladný kámen
těch ubohých bílých děsů
šel jsem bosý utěšit ji plačící uvnitř
pro minulou krásu

na vzpomínku zaseknutou hluboko
jsem se však snad zázrakem v pokladu noci
přece jen dostal ve víru tance

a když to z nebe slz
popadalo
tak mě to poskládalo sem
na hranici...

...a nevím na co čekáš
tak už mě upal! Vyzval jsem Ji k šanci!

A ta dívka v černém hávu souhlasila!

Vzdala se šatů tajemných nomen-omen
leč stejně byla tma tmoucí
že by sám démon z temnot radoval se jak vedla
ukazováček po linii
svého přání s čekáním u kolen
a já nic
prostě nic
jen další hávy padly do stínů
a Ona? ...vtom vdechla do ticha

* chci znát snů
* na modrém paloučku ve svitu měsíce
* nakrátko zaplane oslavná jepice
* zaplane
* zaplane duši uzoufané
* dosáhne na konec do zimnice

* tělo mé tělo tvé ve svitu měsíce
* ožije povstane
* nyň
* líbej
* bludice
* již blízko dnu

/ … a mě se chopila strašlivá obava
/ ba až hrůza
/ ta hrůza jak pijavice
/ že večernice ve vášni noci je střemhlavá
/ a vezme nás dál než chci …


… kde s plamenem tvým uhasne plamen můj
jen se ty anděli
na světě
opatruj!

Nepomohlo to
už mě držely její skořice
okolo krku
už její nohy přitiskly mě k ní
už do nás pronikal Lucifer pouštních oceánů
a ona si v sobě jásala
už dobře věděla zase omdlím
v modráskové jitro
už si byla jistá

tak sílí každá její žena
když ví jak je neodolatelná
k ránu k poledni ale tahle
sílila nejvíc k oceánu noci
a přála si být princezna se srpkem Luny
až jsem si řekl
že potřebuji její černý turmalín vzít na déšť

jenže chmurné mraky si šly na pouť za cukrovou vatou
a z jasné tmy
jen jakási hvězda ukazovala stopy směřující do moře
měl jsem snad otočit Lunu
ze srpku se stát lodičkou
že v ní je ta zakletá síla dech beroucí elektrizující pocit ?

ze všech posledních doteků chtěl se proměnit v hada
a syčet
už nemám sssss sss s ...