BYTOST, KTERÁ MNE MILOVALA(celé)

Čekala na mě doma
pokorně a tiše
jakási zvláštní bytost
které srdcem bila jen láska
V odrazu nekončících nocí
ráno
Zapomněl jsem že spím
i zapomněl jsem lidství...
Čekala na mě
jako hvězda pod zhasnutou lampou
vzdálená jako odhad se slepou mapou
Zapomněl jsem touhu člověka
tu kterou i vrah na zemi přetéká..
Namalovala pro mě naději
se všemi tichými anděly
nejtižšími z celého vesmíru
radostní jako umělci po dílu.

Školačka po zkoušce
v modrém
nebyla člověk
smála se jak padající list
mohl jsem v ní číst
Všechno jenom jako
skrývala se ve stěnách
kde ve slunci smutně se třpytil prach

světlem se prolamuje mraky,
možná k většímu světlu
a možná k Bohu

její starost podobala se mrazu
a místo srdce měla slzu
Čekala že budu ten kdo příjde
já však nepřišel, zůstal jsem jinde...
Tam kde místo lásky byla válka a všechno mělo jméno
a i to nebeské, nepokrytě bylo odhaleno
Bytost která mě milovala, bude tam vždycky
míjena dokud budu ještě lidský...
míjena dokud budu přísný
v tom jak si nejsem jistý..