Dva Cizinci

našels někdy pocit
básně že jsou lodě
a jen oceán
ví kudy plout a kam?


..v noci...
...v obraze..
pršelo náctinám

třpytila jsi na něj
v jasech svého jsoucna
aby neklečel
v bílém čase pravd

pozvánky
k malinám
usvědčí tě sladce
tvá odpověď … snad kočka s nad...

přenést je
přes mračna sivě rosná
pro tebe
že začínáš citem vlahá veršovat
navzdory mé smutné době?

ticho mi do rozsypaného čaje mňoukne
a na punčošce očka
ať z hlubin vnesu model
labutí
jež věří běloučkým bezdotekům
tak tajně
tak hraj mě
růží do tvých snů...

modlíš se pro flétnu?
z ní dary se svítáním
... zní deště v mracích
je to modlitba?

laskavá a vroucná...
nechť andělé tvoji
dnes neztrácejí
víru a naději

máš příliš jemnou dlaň!

i bílá
v černých šatech
květina

uvadám.. v zrcadlech je vodní klam
nejsme sny
ne tóny

jiní jsou oni dva
a ty jsi sám

jsi sám!?

..

neposvítílek nepošeptálce ráje
ani prstíkem dne
nepohladí krás

když jsi
v blankytech

mrazivým psaníčkem
na vlaštovkách

v oblacích jsou něhy

omotáváš past křídly od j'taime
lákáš vraním vláskem
načechrané vánky mi zítra dají sněhy

šla bys zítřkům vbruslit moje ledy!

a že prý jsi sama
červená kaňka pro vlčící šedi
a já mám být objímán

úsměvy na pohledy

chvíli mák
a mág být něžný lhář?

zavážeš mi šátkem oči
ať zkusím maky mak?

kdybych býval hvězdář
hodím tě na trakař
na ten malý vůz plný vanilínu
kde bluesy šeptáváš tajně orchidejím

o pravém
jenž.. po tvém sladkém polibku
je mečem nočních splínů
a terčem ranních klínů
ač v reál si říkáš.. možná snad a nevím

než objeví se ona
fotonická zář
a zblednu v modrém v lednu
švitořen do závějí
že první společná mívá z básní celý snář
pro šťastné terasy

a zamotán v břečťanu na balkónu
zapomenu tu dívčí letní hru
rozsypán zas na asi

...

ne chceš líbat kudrlinky
pane kofolář?
uniknem tajeni deštníkem
odhalíme její tvář..

...a pak více mé líce neprozař

víš
po letech

jsem ve květech
zmrzlým bubeníkem
něco mezi lovcem prosícím nad hliníkem
to svý
za mostem
to sivý
hrnečku můj vař

a

za ostrovem s knotem trochu ztrácím čaje

mineme se díkem
a mihneme se vzlykem
běloučcí v chodnících znaj i sakurovou alej

..

my sejdeme se jednou
v modrém kauflandu u mattonek

ty budeš karamelka
v šumotu kreslící..

a já
do bez cukrů
z očí
trnknu zvonek
že kostky srdce

roztají.. přející...

v podkovičce pro ženy
neznám
ani nachokrásky

my

kdybychom se sešli - navěj vůni navěj
v povětří slov
jsme
pírko
karneol
i šalvěj

bublinkám života prchavá je rosa
a přesto každý z nás
v ní od času tone
a básnivým tichem
přicválá
je bosá

tmavovláska v otázkách
cit růžového koně - kdo je...?

a kdo.. ne mlsá

/
tenkrát jsme si dali cukroví bez masky

stéká

křikem po tváři
a oranžoví cestáři
je sypou na cesty....

ne - není to neštěstí
když kostky ledu - cinkláři - mají rty
pro duchy?

červenče!

kdo bol osuší
v modrém
v kauflandu u mattonek?

zatraceně kde jsi...

"my jsme nejlevnější!"

a v rose pod cenou
nabízíš jen
-
šumoty kreslící
ze soli
básnící
-
siluety bez hvězd črty..

rozmlžím se
nejsem

...libo-li kofoly?

s rumem nebe

cokoliv?

/
/přebolíš
/vzpomínko již dávná
/

na víčko arocoly...
v krabičce nosím blázna..

ty.. máš příliš jemnou dlaň
a v noci -
to už...

znáš - já znám...
to nachové brčko v prachu na půdě
je lávka vteřině ze skla
že na líčko líbat tichou nebudeš
pro rozleptané srdce citrónem
pro stigmata amorů
v hrdliččí etudě
...
duchům
běž se sluncem! dnes už nejsme volní

jedno srdce v ohni
- píšeš ve svých očích bouře

co mohlo být
a není

ty jsi byla první
škádlila jsi hřích za otisk
..jen tak..
pro žert a okřídlené moře

a teď?

nevzkřísím ani zeleň vínem
milence múze
pod neonem tklivé

jestli ráda merlot nezahyne
a vždy je něco z němot ze vzpomínek
ty světlo
já stínek šeptající uchu

Lásko!

carpe diem je lepší než sbohem
za nadechnutým pelem
romantismu dívky

a skryt deštěm
odcházím
po lesklé silnici

neohlédnu se - vím - duhy jsou dobré leda pro naivky
ty zase přející

a z nebe slzy roníš
ne básníš na líci své čarodějné nitky
že muži jsou viníci
toulaví
kocouři
ranění
bídníci

a chceš
abych smělé perly chytal nad kaluží
a já místo dlaní rozprostřel své srdce
než se zešeří

volně mizející

za obzor na moři
abychom se nesešli
jak ti
dva cizinci