Někdy Zmizet Za Báseň Zakázáno

střevíc ti sklouzl sám
řekla jsi jakoby nic
někdy
zas padá déšť
a kloužeme se bůhvíkam
po zrcadlících dlažbách s odlesky smutků večernic
a někdy já
to je život děvče
doteků
intimních outfitů na něžnou srpnovou radost
ve tvé nach beroucí róbě ale...

ale nech dnes ruce za zády
nech i tmavé culíky
nech svit Luny na tvé pleti
a svíčkou na srdce nesviť orientem v tobě

přijď jenom na moment
letního večera od moře smíš přelívat a tříštit
žhnoucí tvé žádosti zachrání rtů
abys v podkroví tichá
mohla okusit zakázané čtení
někdy přece ustal déšť i slzy poetů
rozkvetly ti v nich i na řasách

a ty již odkládáš gumičku z vlasů na pelest
a někdy já
to je život děvče
doteků
intimních outfitů na něžnou srpnovou radost
šaty sklouzly samy
řekla jsi jakoby nic

dobrá tedy
ale dnes to bude víc než naposledy
kdy ve sklenkách vína
tesknila vina
žije
melodie ti je
melodie skryješ
záclonkám na oknech básnivé
Luny já se ptám
někdy...

někdy
šeptala láska
ach ne ne
někdy
přála si láska
ach ne ne
někdy že bude se mnou má ukrytá
a v podkroví lehce
odloží šaty
přistoupí na ty
střešní noty
že šikmá cesta vede do krajkoví

někdy
ta voda ze střech nás doprovází a s tebou pronikám
do snů zapletený

povím ti jakoby nic

to samo objetí
žije
když jsi sama melodie
ti je
když mě máš na … melodie
skryješ
když padá a padá déšť

žes chvěla za ticha?
ach ne ne

tichá šla v temna?
ach ne ne

krásná překrásná
potmě
ano
přiznávám

někdy

spolu jsme

dáni ke sbohem plaménkem svíčky
a nemívám stín a ty krajkami jakoby nic
nedovolíš mi zmizet za báseň