Nocturno pro Bereniku

životní spojení
nebeských drah
společná Venuše
osudný nach

láska ve znamení
Býka a Vah
syn jejich zrozený
poznává strach

přichází o ženy
Luně dal prach

nocturno
odpouští
sladké sny
v poušti ve tmách !

...

. sešlo se srdce tvé
. s písčitým snem ?

. to srdce tříštěné
. den za noc a den

. našel jsi oázy ?

* se životem

* ztracený plamének ...
* svíčku sól ...

* jdem

* změnit se v dým

pomalu mizím
a básničku na líčku hýčkaném

sama ji najdeš
mě
schází rým

ne nejsem Venušin syn
jen dál jsem tiše
než jinde políbím

černou řasenku
stříbřitelku
a oční stín

i dým dává stín
mluví

vrať mi život

marně prosím
já
jsem duch nicot
a ty

zkoušíš otevřít okno
srdečními tanci
rožnout průvan
emulze tvých parfémů
rozloží divan
když zas jinde tě vídám

nechtělo zmoknout
jen tělo z popela?

na skle se mihotá
těšit tě
je pírko
anděla
slova
kéž nezarmoutí
siroty nachů
tma je má věčná cela

dým se nachladil ?
stačilo plout mou ...
o čem
o čem snil
o růžích v rozbřesku
o mužích na podzim
už vím
vadí ti
lístky mé hin

leč!

stanu se záhadným
cestami vprostřed zimy
když do očí lítost dere se
a šlehá plamen žalu
tam jsme se
vzkřísili ve jménu jasná má jasná má ...
a v červáncích spřízněni
milenci pouštními
milenci nočními !

popelavými hvězdami
snesly jsme se
na zemi
a teď jsou z nás
vesmíry

tvé oči

kde já býval chvíli modrošedý
sténal jsem šerý
ve voskové kaňce
a dnes kéž rozfoukáš ledy
bez intonace

souznění
a víry

jen temnoty
nahého mne vláčí
po cestách
špičatých kamenů
ona deziluze
vrhá a vrhá
do chřtánu světlonosné slasti

dřív já k ní přistoupím

toto srdce
smíš dotknout
Amore
toho zrození nevinných se držet

aby sen plul o diadémech
loďkami do moře
a v bouři spiklenců všech je osud ještě vzdálil !?

ne !
nedotknu se
Bereniky na nebi
ani básnířky
jež svou dceru uvnitř sebe zahnala do útrap
to nesmím !
a již nikdy nenajdou u mě domova
domova kde spočinu
zde
tak blízko je můj podzim
plující ve sklence koňaku
ve hvězdářském triedru se slzami
je už nacházím
tvé vlasy básní nocí

Bereniko !

je léto v barvě kůry
v zaváté chatce
říkající sbohem starý muži
vítám tě v mrazu života
chvíli to zahřeje
chvíli to ligotá
pojď ke mně
což nevíš snívat
jak jsi můj tichounký poeta

slz poztrácených v poušti
aby zrnky písku kvetly snad ?

aby dívky zouvaly střevíce
kde zrnka i soli chtějí vzlétnout k nebi ?

. vezmi nás do galaxií
. tam kde gejzíry květů tmy
. světelným vodopádem rozezní

* přijmi jediné ach
* co po citu zůstane duší temných a bídných
* co s mou duší protančí se neřestmi
* skrz ducha nicot
* prosící vezmi nás domů

Bereniko …

kdo Tvé vlasy střeží
když Sahara slz je mým souhvězdím