Dvanáct měsíců.
Dvanáct měsíců.
Anotace: Tato báseň je toho nejhodnějšího syna mé milované paní učitelky, paní Sladkovské, v mateřské školce, který je v nebi, kvůli leulkémii zemřel tenkrát ve 20 ti letech. Na jeho památku vkládám jeho verše a všem nemocným přeji sílu do každičkého dne .
Mohl bych srovnávat, cos měla na sobě,
když viděl jsem Tě já.
Jak první stálice, na oko dopadla,
já věděl, už je má.
Jsi jedna z tisíce, co viny odpouští
a vinen jsem byl já.
Zranil jsem srdce Tvé, teď ještě nebolí,
však poznáš, pravdu mám.
Už dvanáct měsíců,
což rok je úplný,
my píšeme, román dál.
Svůj román každý má,
i když je jen malý
a vždycky jsem si přál,
mít poklad jenom svůj,
často ho vídat
a nebýt bohatší
než třeba kouzelník,
moc věcí vykouzlí,
však nikdy nestačí.
Na poklad nejdražší,
co každý v srdci z nás,
svůj démant, ukrývá.
Nevydá nikomu své sladké tajemství,
co láskou pokrývá.
když viděl jsem Tě já.
Jak první stálice, na oko dopadla,
já věděl, už je má.
Jsi jedna z tisíce, co viny odpouští
a vinen jsem byl já.
Zranil jsem srdce Tvé, teď ještě nebolí,
však poznáš, pravdu mám.
Už dvanáct měsíců,
což rok je úplný,
my píšeme, román dál.
Svůj román každý má,
i když je jen malý
a vždycky jsem si přál,
mít poklad jenom svůj,
často ho vídat
a nebýt bohatší
než třeba kouzelník,
moc věcí vykouzlí,
však nikdy nestačí.
Na poklad nejdražší,
co každý v srdci z nás,
svůj démant, ukrývá.
Nevydá nikomu své sladké tajemství,
co láskou pokrývá.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.