Srdce šlechtice IBU

Normální lidé, zvyklí na manželství jednoho muže s jednou ženou,
honí se za největší láskou, kterou ve dvou stejně nikdy nedoženou.
Jen srdce šlechtice IBU odpověď jim může dát na otázku,
jak nalézt a udržet si tu největší lásku.

Ve verších o ní vypráví báseň "Jenom tam u nás",
najděte si, prosím, na její přečtení čas.
Je o mužích a ženách vzácného šlechtického rodu,
co "z kouzelného pramene pijí života věčného vodu".

Oni všichni vědí, že k těm největším dílům zapotřebí je lásky více mužů i žen,
a kvůli tomu, že ostatní nemilují jen jeho, žádný z nich se necítí uražen.
Největší láska potřebuje něco, na co potenciál jednoho partnera prostě nestačí,
pouze více kvalitních jedinců vzájemně se milujících na takovou lásku postačí.

Způsob, jakým ti šlechtici jeden druhého objímají,
není vždy s vašimi zákony v úplném souladu.
A za jejich postoj k tomu, když uraženi jsou jejich milovaní,
se tu dříve přicházelo i o hlavu.

Ti šlechtici totiž milovat dokážou hlouběji a vřeleji, než jak to umí většina z vás,
s ultimátním postojem k záležitostem lásky, který extrémy se projevuje občas.

Někdy jsou ale otevřeni upřímně míněným omluvám,
a hněv svůj dokážou na povel utišit a ledacos nedobré i odpustí.
Když trochu na úrovni jste a otevřete jim srdce dokořán,
nebojte se, že vám pak některý z nich zbytečně ublíží.

Za čest a lásku dokázali by položit i život,
neb žít bez těch dvou nemá příliš velký smysl.
Šlechtická čest a hluboká láska jsou k žití ten hlavní důvod,
a být bez nich těm šlechticům nikdy nepřijde na mysl.

Milují každý strom ve svých šlechtických areálech,
zvířata blízká i každou krásnou květinu.
Zpravidla bydlí v tvrzích, zámcích anebo hradech,
a svého života umí si vychutnat každou vteřinu.

Také mají rádi všelijakou krásu ve věcech kolem sebe,
a v lecčems si potrpí na bohatství i na přepych.
Životem svým se v něčem dotýkají až samotného Nebe,
ve šlechtických zahradách a na plesech velkolepých.

PS:

Krásná žena a k tomu ještě šlechtična,
je (kromě krásné ženy a šlechtičny) zároveň i Bohyní.
A když na ní nepravost byla spáchána,
jen modřiny či prolitá krev jí odčiní.

Pouze slova použít za takové velké přestoupení -
urážku či útok na krásnou a milovanou Bohyni,
je něčím, co hodným pravého šlechtice vůbec není,
neb ten dokáže pomstít svojí drahou přítelkyni.

Ale jak již bylo řečeno, někdy může se vynechat násilí -
to jestli s upřímnou omluvou na rtech viník klečí na kolenou.
A když pak k Dámě se ještě i doplazí a střevíčky jí políbí,
důvod může zmizet pro odvetu zlou.

(Poznámka: Krásná žena, co není šlechtičnou, je krásnou ženou s kouskem božskosti v sobě. Avšak krásná žena, co je ještě k tomu také šlechtičnou, je krásnou ženou i Bohyní zároveň.)