Krajiny s bílými dveřmi 5 - Revoir

# být mílí..
# daleko a s někým srdce sílí
# ale necítit se doma nikde
# srdce slábne
# i dívce
# ztracené
# ze svých myšlenek
# unavené ze života
# něco je špatně?

# chybí ..

Revoir

~~~


Nevšiml si?
V lásce se ztrácel beze jména
Vteřino zatracená

******** Jdeš s trny z pouti?

Na začátku jsme byly?

******** Ulomeni z cizích kovů
Pozorováni
utajeni
ve výzkumném ústavu dramat

Nelze v nás klamat
stopy zirkonia

Nelze
vzpomínat!

Boj růži stmívá via ..

~~~

******** Její jsou dny
a v jeho noci?
******** Mívá
snítku z hvězd

Stříbrem dotýká se
když milá sovím hlasem
šeptá pod stromy:
„Spí
na květech
vůně z cest“

******** Hej snílku kde jsme?!
******** Z prachu
******** vznes
******** mé znamení…
******** Achátům nic nepověz!

******** Dnes Ano
******** věřím na básníčka
******** Možná dosáhne nebe
******** Déšť nebo vzdá se říčkám?
******** Jak střelec zanaříká?
******** Když úsměv zašel…
******** vracíval
******** v mlze luk:
******** „Amor očím nesvitnul?“
******** Že očím?
******** Jednou mžikal - Mířil na Lunu?

Kéž jsi.. živá
Bodlák u viol
Ach
zlomí vteřinu
Letí
Už?

******** Hleď na trnu!
Vánek prosebníka
Dej se…
******** Vysvlékej se z ..

~~~

******** I kdybys věřil
******** s květy všemi
******** I kdybys
******** léčil mé zlomené noci

******** Když prším
******** čirá klesám
******** k zemi
******** Sovím se vznáší
******** snítka na nebesích
******** Ráno pírko
******** bledě rosí
******** Měj se…
******** usmívej se?

~~~

Kamenný tu stál
a hledal odvahu jít…
Znovu vidět Ji?

Od posledně
ví…

Není makový anděl ale přesto
se neubránil

Možná to Ne
Znamenalo Ano proto zrychluje tep
u dveří její kanceláře
stejně jak před lety

Ona neví
- je zlomený prokletýn
halící zjizvenou tvář
před níž klečelo jasmínové srdce
žadonící aby se nezamkl
před Ní
jen proto že je příliš mladičká..

Nebo už ví a jemné stačí tání
v magii noci nedopsaných ...

Ale pevné a tvrdé zirkony
nepovolí v zámku bělostných dívčích půvabů
ani kdyby.. líbala je svými sametovými -
achátovými rty?

Za nimi ukrytá - ty ty.. Ty!

Jiskřivá rozezvučenka?

Ó to křehký Amor ve sférách!!

Sotva ráno svítal z podivného
živého snu o hvozdech z viol
na sovích pírkách
z jednoho dne

To Ona nechtěla
svými vonnými vlasy
plout ke zlíbání
nechtěla zakotvit a rozprostřít je
na jeho lesklém těle
ani zahrát na žebra tu známou melodii na osm
aby se nerozvášnila příliš
pro kouzla škádlitele

Zůstávala...
oddaně u svých melodií
Ponořených
ve hněvu citů vesmíru
vyhlížela bílou velrybu tam
kde usínají cesty Orionů

Bavilo ji to?
Tvářila se ledově zpod černých brýlí
zvýrazňujících přísnost
skálopevných vzdorů
k nestálosti mužů

Přesto nezapomněl - s jedním Ach..
mívala přejemné šikovné prstíky

Zvláštně hebké
I když se zatínaly na jeho svaly
až jasnou krví psaly
Až Ona - zrosená královská šermířka ze dvorců

unikala

volně a lehce
po sněhových kalcitech
přírodních kaskád Pamukkale
naproti vyvěrajícím pramenům chtění
aby jak bezbranná rebelka nedbala stát se průsvitnou..
a prozrazena voděnkou
odvážně zachránila srdce
zatímco jeho zlá duše klesala
po zdánlivě zimních vrcholcích
unášena a měněna
s velice slábnoucími kmity
než procitla touhou plaché gazely
aby se spolu setkaly
dlouho předlouho vězněné aury

Jenomže teď
vnímal
Něco společného brání

Určitě řekne – Ty! Přicházíš
právě dnes
Když Lunu nehledám
Ty jsi mi do světů čmáral
a zbyla jen čára..

Jsem zítřka!
Určitě řekne – nezkoušej lhát
Ani mimo báseň
Nebo hned bleskne
islámské Sbohem!?

A vůbec
proč jsi přišel když jsem
J a s n ě
odpověděla Ne.
Proč ti nestačila věrná chvilka
u švadlenky básní
Zvoneček s rybkou plnící noční přání?
Varuji tě -
olivami přivážu tvé milování
a bude bouřka.
Bouřka! Bude bouřka!!

~~~

a to chceš vidět znova?

.
.

Nesmělé..
/Pán si venku zapomněl hromy
Připomněl by Onyx/

Achátová
stála a mlčela

Pronikala z očí do očí
- mluvily o nás
tajně a krásně
otázky i odpovědi
zastavující čas všech jazykových kurzů
než zazvonil moment
a pohnula se

Kývla ať jde dál
Dveře cvakly do hlasu od vedle:
„...zvedne to někdo
nebo si snad musím dojít sám…“
(asi šéf)

Měkce odběhla a nechala
mlčenlivá toulání dál od míst pro hosty
Ony pozorovaly dívku v černém kostýmku

Stopovaly pod skrývanou halenkou
ladění vábivých
vřesových odstínů
přesně sedících i malým fialovým knoflíčkům
- Jen aby muž nerozepnul něco o anděli

Černé nylonové oázy na lýtkách
svítily střevíčkům z písečných barev a elegantně
temná sukně žárlila na bělost stehen
čímž odhalovala kolínko
jak se slečna opírala jednou nožkou o židli
aby vzala toho nedočkavce zpívajícího
na vlnách dočasně zaslíbených
těžítku ze skla

Její pohyby a řeč tělem nebezpečně
inspirovaly nejednoho čaroděje
k získání perly zamřížovaného pokoje

Pokoje s bodláčím u viol s tajemstvím
poslední Edisonky
šeptající
lampičce po babičce
melancholické příběhy ze zakázaného diáře..

Možná by vzkřísily mládí wolframového malíře
blížícího se po vláknu vnořených dějů
k zachycení korálků neznámé amenity

nenápadné a přesto něžně elektrizující
než by pohled zabloudil k modrému tichu -
k vázičce na stole básnířky
aby sám šeřící
poznal mrazivý pád u květů ze slz
a četl v nich své přeškrtané jméno
zatímco v dívčích řasách právě teď
ulpěla vize růží
utančené jitřenky
i pár kamínků posbíraných na pláži
z milostné intenzity

Jen to prchlivé zůstalo veršem a napsalo nás

úsměvy rybáře.. na hladině zrcadlivé kroky..
karmínová červeň večerů když milá přichází
v běloučkých šatech a ptá se Jestli šumí moře a on
před její písní mlčel hluboce a tajemně že příval slov
roztříštil o skály když hledala proč je sám
neřekl je mi ve stínu již přes moře slečno..

aby četl život zrnek písku vzpomínce z té doby..

Ano - svítilo tvé ohnivé slunce
nečekané duhové pozvánky horkého léta
až by je rád
vzal do cukrárny z minulých století
sváděl nad puntíkovaným šálkem kávy
s malinovým potěšením odkrytým poprvé
a příště v soukromí atelieru -
zmoklo by

* Vy ale spěcháte do zmrzlin!
- Nespěchám jak myslíte.. jsem náhodou..
* ..spadl z vanilkového oblaku..
- Nikoho tu neznám …a potřebuji..
* ..vysvobodit z metafor nebo zlepšit cizí řeč?
- A. a.. ano…

* Náhody nejsou!

…Zvláštní..
Celý čas našich severů až po jarní roztávání
nosila havraní...
Změnila i účes a volné
rozvlněné pramínky dosahovaly na ramena
V říjnu by na nich hledal souhvězdí drobných pih
Ale dnes ví..

…po srázu
unášet se nemá?

Dnes nechá její slunovraty oblečené..

Jestli to znamená - ruší rande s cizinci?
Končí jim sezóna a příště spí v portugalských kočkách
na střechách vlažících rosou své Ano
vysněným snědým princům

Ano v čas očí by i přiznal – Ona je věrná a hodná žena
Až se mu hlavou rozhučely splavy
pro jediné rozestláno

Vlastně již vše řekl
Je vyloučen
a ihned udělal dalších několik chyb
... .. .

Drsně přistoupil k ní blíž

Překvapeně smazala v očích
titulky i mezi řádky
Obrátila věci s datumy svých děl
aby dveře z novu po tichu cvakly

Mimo příběh začal:

Tajíš poklady olivových královen
nebo tvůj sen přechází lávky
s dotekem jitra na řekách?

******** Jsem bolest ráje na pobřeží...?
******** radost vezmeš trosečnici
******** než mine osud člověka?

~~~

Povídala
Když byla ještě malá
milovala
moře

A on - sobec svého ostrova
viděl jen co chtěl vidět
Nevšímal si lodičky u mysu jitření
vlastně nevěděl
proč mizí na déšť

Tajila Seni Seviyorum
kde olivy
rozhostily svá rozechvění

Sotva končil
mlčení

~~~

Ty?
Ty..

Ty poslyš
nemusíš se bát a skrývat city
za své přísné pohledy

Smím? Zůstanu s tebou

usmála se..

neustále žmoulající knoflíček pro štěstí
a schoulená vteřina
nejprve svým horkým dechem provanula
skrz jemně tkanou košili
až cítil nezvladatelné motýlí impulsy

netušil co s tím
a co to znamená

Přicházela snad Fatima
obdarovat blankytné okamžiky?

Blíž a blíž
očekávala tvář temnoty
- tvář vyhaslých a popelavých
stranících se Fénixových dívek i něžných rán

Blíž a blíž s momenty
tvořících hráz mezi jeho a jejím
přiznáním..
naznačujícím - Nepospíchej
ten okamžik je jen a jen náš..

Nebojácně vzala srdce do dlaní
což nečekal

Tajil upřímnost?

Nepovím
neboť Au! – zaniklo v melodii
a do muže vstoupil Její Soul…
- zněl trochu jinak než

Revoir

********

~~~
-
Odešli ..
Zamávali -
prázdniny prázdniny práz dni ny

I já - nepozorován.. mám sny
něco společného
a tak z popela a sazí
jdeme dál

Prve jsem o nás psal
abych mizerně
zachytil něco před pádem
do zahrad dychtících vodních sedmikrásek..
něco z čeho žijí oceány
něco z čeho je šance
utěšit smutněnku
že život nekončí na dně

Marně

Zůstal jsem prázdný

a bez energie.. naštvaně zaklapl svůj notebook!
Zkontroloval svůj onyxový smoking
a trochu osvobodil motýlka

Podíval se do zrcadla
řekl si jsem svůj


Objekt mé inspirace zrovna přešel
od # křížků
jak půlnoční policistka
s líbivým francouzským krokem
a narovnal u lavičky dvě tečky

* „Pán tu ještě stávkuje nebo z ujetých vlaků měsíční?“

- P p p promiň te..

/..to nečekal..
/víte?
/bylo dnes naposled
/a již se nikdy nevrá tí m...

/- na víc se nezmohl
/v hlavě mu netopýřila ozvěna -tim tim tim..
/jako její kroky
/Netušila že ten nedokončený příběh začal psát
/když se ještě neznali
/a teď by měli začít znát
/pro její talent ypsilon
/kroutit se v tanci víc než lesní roh?

/Ale.. ale.. to by její básně nechápaly -
/ani to že by bez nich nepsal
/nikdy nepsal
/nikdy by neviděla jeho oči ustaraný

/Stejně cizinka netušila
/- váhá? na cestě domů
/do Evropy?

/do krajiny s bílými dveřmi
/jenže tahle skutečnost by byla ohraná singularita
/přešlapující nad analýzou lékařky
/bořící jeho hradby z tisíce slov
/
„ - vážený pane -
vy jste single z kategorie 4CH
chlapci-chlapci-chlapci-chlapci!
a a a už na mě jedenáct minut čekáte a něco
si tu šmudláte do buku
- To se Vám tak líbí ty mý těžký věci
knihy o historii
vzácných kamenech
a o divokých koních?“

/viděl - je rozrušená.. musel mírně lhát/
ja.. já se jen nechal
zatknout múzou..

Au

******** a zase chybí