Anotace: Všudypřítomná...
Cos zase dělala,
Sedělas a popíjela,
Společensky konverzovala,
Usmála, vlasy pohodila,
Vůbec jsi nevěděla,
Co zase jsi způsobila.
Nevíš co říkáš,
Nevíš co působíš,
Sobecky, “Ten chudák”,
Vždycky zápasíš,
Život tě naučil,
Život ti dal,
Bolet a kňučet,
Víc nikdo nečekal.
Vyčítáš a necítíš.
Nevnímáš tu snahu,
To on tam vždy stál,
To on vždycky čekal.
Slovo dalo slovo,
Gesto zase gesto,
Posunka, klopýtnutí,
Zase jsi spadla.
Do jeho náručí,
Do svoji bolesti,
Do propasti,
Do minulosti.
Co zda se tak přítomná.
Nevím..
Obyčejná náhoda, to co mě zavedlo vše Vaše číst, klikal jsem jinam, není pochyb. Jistě všechno o to jemnější překvapení když čtu a všechno to Vaše na mně funguje. Dobré. To je dobré, povídám. Jen, a tady je mé ale, ale je jen malé, totiž finalita vaší básně je mi o tolik příjemnější má-li se zastavit po minulosti co zdá se tak přítomná, je to jak povzdech, a já si říkám, takový povzdech, že ono to je dobré? Jen to ucmrndnuté nevím, po tom po všem, k němu se neznám. Musel jsem to napsat, zdá se, stejně tak jako jsem musel napsat že je to dobré, což se opakuji. Nic víc mi je tu platno, tedy díky.
21.08.2021 13:43:45 | Nevyhledáš
Strašně moc děkuji, moc si Vašich slov vážím ! V případě zájmu a možnosti jsem i na Instagramu: Pohadka_bez_Konce, budu se těšit
24.03.2022 15:47:15 | someone.else