Zpověď

Opilá bezmocí a zlomená
s duší a srdcem zdrceným
hledám mnoho odpovědí na
otázky, které si pokládám.

V hlavě mi hrajou "Hříchy z matrací".
Myslím na to, jak nedělat dramata,
zcela zbytečná, která se promítají
v mé hlavě jako filmy stále dokola.

Snila jsem o princi na bílem koni,
někom kdo mi jen tak přinese růže,
bude mě chránit, pohladí a přitulí,
odsune židli, přidrží mi dveře.

Chci tě potěšit, protože jsi přišel
v pravou chvíli, když mi bylo zle,
cítila se beznadějně, jako póvl,
tak jak popisuji na začátku básně.

Dal jsi mi naději v lepší svět.
A tak moc prosím neber mi ji.
Chci tu po tvém boku být,
tvá záchranná síť, moc tě miluji.

Někdy mě děsí, jak mi na tobě
záleží, protože jsem byla mockrát
zklamaná, zraněná a bezmocně
se topila, ale teď chci dávat i brát.