Strach z pravdy

Bojím se dát ti sebe, 

protože všechno to tehdy.

Bojím se sebe samé, 

protože tehdy bylo nádherně. 

Bojím se otevřít oči, 

protože to teď

je tak moc podobné. 

Nenacházím slov pro to, 

co jsem byla a jsem teď. 

Bojím se, co to znamená, 

a nejvíc se bojím, 

jak si to celé vykládám. 

Co to se mnou děláš? 

Jen zazní moje jméno

z tvých úst,

říkají ho i tvoje oči.

Nechápu to. 

Tvoje oči říkají moje jméno.

a je to to nejkrásnější, co jsem viděla. 

Kapka citu, co stéká po mojí tváři,

Tvé oči mluví dál a já žasnu. 

Nevěřícně sleduju sebe, 

jak jsem schopna tak milovat.

A sleduju tebe, jak promlouváš beze slov. 

Těším se na začátek

a upřímně nechápu, 

proč u všech začátků 

jsi vždycky ty.

A jen se bojím toho,

co je pravda.

A kolik těch pravd je.