Térová Mumie

když asfalty se smály
uondaný měsíc
hleděl na mou stopu kouře

kropte prosím silnici
moc nám to usychá

přejel mě válec
šlo to celkem dobře

dnes po ropné směsici básnička utíká
…

hej stůj – křičel na stroj durman
ten se jen ušklíbl
jak modré slunce u rán
že tér začal hořet

orosené hrábě zatravnily duši mou
a tmou svištěl pocit
že je vesmír moře

rozhrňte to pořádně ať jsme zpevnění
volal z boudy i mobilní sňatek

on však nebyl na hoře
ba ani nade mnou

nade mnou se vznášel propocený zmatek

chechotem ve smradu kráčí slova
zatuhlo to
rovné nebe
pro kus žvance pro auťáky dřeš
už i zchladlo
padlo na to několik slz od slaného oře
dostal prachy
tak spokojeně jdeš

co na tom že srdce
zválcovali asfatloví chlapi
v pekelném hicu
sprostě to i kovy zaklínali
že na balvan můj nestačí od hrábí drápy
násady se vzteky přelámaly

tolik bylo na rovině lásky
že až na cesty padne čisté krásy sníh
roztaje hned
až na moje zmrazky
kvůli nimž jsem černočerný smích