Odchod snů

Hladina měsíc rozpouští,
řeky když příběhy břehům vypráví.
Čas co plyne odpouští,
ve vlnkách duši přeje pevné zdraví.

Už písně noci neznějí,
v polibcích opouštíme noci sál.
Jen blázni lásku nechtějí,
byť blázen často bývá král.

Konvencím nejsem oddaný,
raději teplo v hrudi cítím.
Objetím rozloučíme se s hvězdami,
s projevy lásky jimiž prýštím.

Podej mi ruku svou,
já nebudu však číst,
Jen užívat pocit bytí dvou,
v srdci se nelze přeci splíst.