Středobod

Po dlouhé době tu sedím,
píšu řádky beze smyslu,
usilovně přemýšlím nad tím,
jakou cestou to vlastně jdu.

Nemůžu si z tebe udělat
středobod vesmíru, vím to,
neboť by mě to mohlo zničit,
přesto to dělám a je mi to líto.

Zavřu oči a jsi tady se mnou,
hladíš mě po tváři s úsměvem,
přemýšlím zda jsem jedinou,
která tě zajimá - čert to vem.

Nechci dělat drama, ale i tak
se do mé mysli vkrádá myšlenka,
zda jsi nebo ne jako tažný pták,
věř, že nechci být tak žárlivá.

V mém životě je mnoho nejistot,
které sužují mé všední dny,
a proto se tě jednoduše musím ptát,
zda jedna z nich jsi také ty?