Víš

tvé zimy bych líbal z map
a hladil mlhy vodě zrána
číhal peřej do neznáma
v rosený úsvit
letních vnad

z hvězd bych česal vodopád
a vlnky volal do svých dlaní
ve vesmírném odevzdání
chtěl tvé splavy
rozehrát

víš.. věděl bych rád...

známe-li obrazy
kdy jsme první sníh
a kdy jsme nenazí

kdy chceš je vykřičet
a mlčíš jak ryba
že co se povídá
je tiše
jak my dva

kde klíčí pokora a stébla dívčích trav
moří ta potvora
z malinových šťáv

někdy i obrazy červenaj na líci
někdy jsme jeřabin někdy uhlíci
víš.. věděl bych rád


básnířko z něžných lad
proč jsi ke mně ze mě bledá
vždyť hranici znám
je za bolestí ztrát

v soumraku mi nechoď lát
že jsem soužil víc než toužil
pro tvé dlaně rosy ožil
a ty schoulená jdeš spát?

víš.. věděl bych rád

známe-li obrazy
kdy jiskřivý smích
i mraky odrazí

kdy křísí naděje a cestou našich práv
nic nezavěje
krás růží
těch ti dát ...

chceš je vyslyšet
a křičíš barvami
že v duze reflexí
jsem nechal v dešti tmy

někdy i obrazy znají kytici
někdy jsme mokrý list a někdy vodníci
víš.. věděl bych rád
…

s tebou směl bych malovat
ponocovat v moři snění
vpluješ-li v past osamění
okrášlím tmu
pro poklad

nechal jsem já tebe snad
tam kde mi tvá jóní věří
prostřeš sama svit na peří
že chceš až zítra
milovat
..
a dnes jen chvíle …
chvíle pláče se sluncem
ach básnířko s obrazy
víš ty co oceány zpívají mi se srdcem ...