... ... víš

na nebe volají o pomoc
uvnitř zvoniví delfíni
se smutnou adresou

mamka sedí v kuchyni
vody jí donesou
poslední
smutníni

…

a pak pro ni přijde ten
kdo jí dluží srdce

ten koho vzala nemoc dřív
z tůtajícího světa
z krystalu modré nemocnice

snad se i setkali
a pověděli co v životě nestihli
co nevěděli jak stihnout
pro každodenní sivé křivdy

že ještě není věk ?
že ještě není vděk ?

že jsi tu

a je ti zatím samozřejmé že dnes budou
puntíkované koflíky
s čajem na stole
vedle unavených očí křížovek

..

také tam už brzy budu mami

…

jé podívej na dětském koupališti po sezóně
z bílého delfína prší
duhové slunce se směje
* to jsou uvnitř zvoniví delfíni
* že voda jde nahoru a dolu a zas tak dokola
aha a mami proč se to děje ?
*
…


jsem tu i příště sám
a holčička s červenými tvářemi od slunce se mračí
že jsem jí na pískovišti
vzal z království hřejících snů
že pískový hrad z kelímků od limonád
rozpustí návrat chladným večerem

nejspíš mi sem přichází ukázat …
něco říká na rozpáleném kameni že vlnkami nejde
že jít přes brouzdaliště k bílému obelisku
zbarví mi rty
a koneckonců já vztekalku neslyším
okolo padá třpytící voda
a já sedím u bílého delfína kde neprší
kde mé slzy nejsou vidět

už ji za ruku odvádějí i rozzlobení rodiče
spěchající domů než slunce zamává
ještě se vyčítavě ohlédne
jestli vyjdu z vodního úkrytu
když mi na kameni nechává tu vzpomínku
z červených botek
letních sandálků
že uvnitř zvoniví delfíni
jsou zrníčky písku z domácího vězení smutní

… … víš

dneska mě zavolaly k delfínovi
vodotrysk už má po sezóně
brouzdalištní moře taky
poslední paprsky ještě hřejí
tak jsem postavil hrad z písku
a hele z tenisového kurtu přiletěl míček

nikdo nehlásil aut

jdu se podívat která duše bílého sportu
mi sestřelila věž smutku
a to bys mi mami nevěřila

ona
jenže na druhé straně už servíroval bílý delfín
druhé podání
a ještě děti hrály čáru o sladké věty
tak zas ten delfín
uvnitř zvoniví ...