Srdce mi uletělo...

Tak mne nějak přepad spleen!
Trápit se je marno,vím,
přesto ale veršem svým
světu žal svůj oznámím...

Srdce své postrádám,světem se řítím,
den co den přemítám,proč měl bych žít
cesta mi zarostla divokým kvítím,
ztratil jsem lásku svou i schopnost snít!
Jak robot bez srdce městem bloudím,
bez lásky,bez přátel,jdu nevím kam.
Slzičku z oka již nevyloudím,
než ztvrdnu, navěky budu už sám!
Když jsem se ode dna odrazit chtěl,
osud mne palicí srazil zpátky,
nejlépe kdybych už žít nemusel,
kdybych se nezrodil z lůna matky...

Tvoje báseň ve mně vzbudila smutek,sám nevím proč...Snad je mi líto všech promarněných šancí,snad závidím těm,co mají všechno,co mi schází a zdánlivě pro to nemusí hnout prstem a přesto je úspěch nemíjí,zatímco já se v bažině života při každém náznaku pohybu propadám hlouběji a hlouběji....Quen sabe?

20.04.2007 20:02:00 | Kozoroh 1

Moc krasne, i to srdce si vezme nekdy jiny smer , nez by melo ale zivot uz je takovy .

30.03.2007 23:57:00 | carodejka

Skřítku... nebreč...:-) Napsalas to hezky.

17.03.2007 19:25:00 | lidus

momentovky obvykle stály za to...:-)

17.03.2007 10:24:00 | Katka Z

čte se to jedním dechem...nádhera,každé slovo tam má své místo. 100% jednoznačně!:)

16.03.2007 19:50:00 | paranoidandroid

Frrrnk. Ty brďo, to bylo asi Tvoje. Zařval jsem, aby se vrátilo!

16.03.2007 12:09:00 | Gregy

...proč asi to srdce uletělo...snad jarní lásku hledat chtělo...:-)))

16.03.2007 12:05:00 | Lota