62

Jako déšť do půdy se vpíjí,
já adsorbuji každé gesto tvé.
Dvaašedesát měsíců cítíš na své šíji,
rty slovy lásky zalité.

Rotací kulis kolem nás,
neměníme scénář co jsme psali.
Uvnitř nás stále šeptá hlas,
dobře jste vy dva udělali.

Cukr v moštu již kvasem prošel,
z bouřilivého roztoku pěna opadá.
Zralou teď chuť jsem v životu našel,
a tys má dobrá nálada.

Opojení svého nikdy se nechci vzdát,
tvá duše je obraz v srdci neklidném.
Můžu si smutnit a nebo se smát,
láska maják je plavbou všedním dnem.