Dotkni se & Běž ..

… poslední list opad
že šestá večerní mívá příliš intimit není tu

marně nacházím tvůj úsměv
pro unavené oči
chladnými dlaněmi
na víčka pokládán
a za tenkou clonou
oheň duši zebe

počítání začalo ...

10:
nikdy neuvidím tebe se usmívat

nezbývá než zavřít oči
a ostré sny si nechá zdát ...
ne
dneska se s tebou loučím

venku prší
padají nebeské kočky
třpytí se
a najdou svoje rosy

zatímco můj obraz mění se

netrvá to věčně kdy země točí se
to vidí každý déšť
tiše
usínám

9:
jednou jsem ty oči nepotřeboval
v bílé mlze nebylo vidět na kroky
a já věděl kam jdu

dnes to nevím
dnes ta mlha do mě pomalu proniká

děkuji
kontrasty monitorů blednou
svádí bílou laň
bludička je bludička
a pak že se nejde dostat do neznáma
jen pomyslet … k uhýčkání zpod trička s jemnou ..

než do zvonivých ulic vodními květy
8:
co ty kvítku střapatý
stonky luční já a ty ty ty ...
rozmočené účtenky mají záporná znaménka
kde kapesníček s vůní od mýdla je detektiv
on je hledá
zvětšovací optikou

i statické náboje
svetru mladé básnířky ... zůstaly nabité u krbu
jak v suchém doku
u březoví jež se těší žárem a trpkostí rubínových vín
a tak i její oblečení
šelestí srdečnými výboji
ona ...
plaménkům zhasnout nedovolí
chce plout

7:
mrholí sladce
na pastelová nylonová vlákna
uzavírající tenké hřejivosti
sametové na dotek
ne bosé

a dívka s béžovou kabelkou
nechává samet ve vyšších botkách s podpatky
že zimní tenký led úsměvů
je kaluží
je Luny

na chodnících z nížin
jí tu oddanou hrdost závidí
víc než zpěvy už pokukujících roztoužených meluzín
zvlnících slunovrat před třeskutými dny

6:
ano
i deštník má svůj

zde ve vesmírné zastávce by kontrastovalo jen srdce
klap klap klap
na tramvaj číslo jedenáct

5:
taj
má madam
ruku líbám
ne dívá se jinam
má také psí
oči

že tentokrát tady na ulici se mi rozmazává pověst
lovce dychtících básnířek

už je jí zima

sklenka s ní prý samotu doma tříští

v příští bude mít krom dlouhého svetru
odhalující jen pár decimetrů nad kolénky ovoněné jasmíny
i pletené rukavice

a ti jasmínové neuspořádaně poletující
za mrazivého slunečného dne
budou svity běloučkých andělů
budou čistě živoucí a jiskřivé že v noci je psal sníh a já ne

4:
dveře se zavřely
čas zahrál tu známou zvonkohru
poslední listopad

nelinko
už jsme zase sami
a to víš že tě mám rád přece víš
kde je delfín

všechny básnířky mění nálady
ale stejně jsou před očima
displeje modráskové
chladné psí čumáky

a pak zebou slova nás
na cestách
ty jejich veršované
i neveršované jazyky
kterými potěší leda
tak proti něčemu
se stále vymezující
sněhové kočky
věnující i to srdce

kdežto psí a delfíni jsou svobodní a věrní si víc než svým životem ...
1:
dotkni se a běž ..