... s láskou, Tvá

Nemusím zavírat oči,

abych se vrátila do vzpomínek,

stíny zůstaly.

 

To ticho,

které tu panuje,

poslední dotek

ve svých obrysech rýsuje,

mlčím.

 

V dešti, větru,

ve dne, noci,

pod Měsícem s faunou oblak,

sny ztracené v miliardách hvězd,

vzdálená.

 

….hluboko uvnitř beze změny....

 

Vidíš to?

Naše zahrada stále kvete v plodech štěstí.

 

Kolik ještě slz?

Bolest rozdaná pro oba.

 

Vnímáš to?

Na dálku neukojitelná touha.

 

Jak dlouho?

Stesk nás ovládá.

 

Pokud nechceš věřit,

neslyšíš.

Ale vím, že srdcem cítíš,

vzpomínáš.

 

Ale já nepřijdu,

nemám k Tobě mapu,

abych našla sama cestu.

I přes příliv světla

jsem ztracená.

 

…...............

 

Co přesto být důvodem,

proč žít.

Odhodit převlek

a stát se nadějí.

 

s láskou,

Tvá ...