Chodbář

Překrásné oči mě lákají k pohledu.
Pročpak s Tvou sílou já zase nic nesvedu?
Pročpak mě vábí Tvé ruce i oči?
Proč se mi kol Tebe zas srdce točí?

Jsem chodbář, průtokář vzduchu i citů,
na chodbě stojím, mám pyšný svůj titul,
zahalen v plášti se na lidi dívám,
dívám se na všechny, na všechny kývám.

Přesto mi na chodbě nikdo neodpoví,
nestojím za nic ni ženě ni pánovi,
lačním jich pohledů, nechci být sám,
úděl mě, chodbáře, přetěžký mám.

Určen jsem k samotě, smrt citů slavím,
chodba se prázdní, já naposled zdravím
ty Tvoje oči, co tolik mě vábí,
dřív, než mi srdce mé vyžerou švábi.

Překrásné oči mě lákaly k pohledu.
Říkal jsem, že s Tvojí sílou nic nesvedu?
Svedl jsem - smrt citů a brouky žravé,
sebrali sílu Tvé postavě dravé.