Margarín lásky

V duši chlad,

zadními vrátky se vkrad. 

Smělými doteky zahřívám tělo,

jako by v dešti se rozpíjelo. 

Je mi zima, příteli, je mi chladno,

když těla hřejí, má duše se ztrácí;

můj věrný ctiteli, nebylo radno

poledník přejít, teď zpátky se vracím

ve vzpomínkách, v kraje zapovězené,

ve snách, snad sentiment vpřed mě žene.

Slunce však nesvítí, jen kroky lovčí

šeptaj, že necítím, když sejdeš z očí.