Úsvitů Podzimy

:*
jindy by už na nebi kroužilo hejno vran
a já bych se v jejich společnosti radoval
a chtěl znát jejich řeč

jenže zatím klapou hladoví čápi
na oceánské pozdravy
které by mě rády viděly jinde

už abych sypal vítr na váhy doma
na Sahaře

takže promiňte ale ještě si dovolím klapnout


vrány nosí dívky a chlapce čápi

díky

vůbec jsem nedovedl chytit mysl toho draka
i ve sbírce nerostů mé lásky
což se nepočítá
neboť epická polička dávání šancí při bujném snění spadla
a strhla s sebou usměvavé padací mosty

navždy

žel pozdě se mi točí kompas za filozofkou
a proto se ona nedoví že někteří čápi neodlétají

sám budu muset započítat do záporných nálad
s jistotou
i mé starožitné létající kolo s dynamem
jež brzy potěší vichřici
i náramky z feritů
přítelkyně
po šachové partii i po anglické dámě již bývalé

ano

to ona u mě vyhrála
poslední večer s čajem a svíčkami
abych konečně se dostal domů

přes hradbu flakónů
rozličných vůní pro srdce na jednu noc
nebo spíš jenom tu Noc

abych alespoň ve svém
bezpečném útočišti nechráněný šerem
před zářnými dopady
mizel v temnotě vesmíru
z níž jsem stvořen
:*

...

to je zase úkolů
vyvěšených na dveřích ledničky!

jitřní žena moderního století
již zásadně neuklízí
protože starání se o domácnost
je předáno muži

muž není z Marsu
je to Venušan

a to se mi zrovna stalo
že jsem si chtěl povídat krom počasí
o delfínech ve svitu večernic
na ostrově s povětroněm

abych alespoň nepatrným veršem se vzdálil
od jarem ovoněné společnosti houbičky na nádobí
s níž u dřezu už rezavím většinu času

abych alespoň pár okamžiků před spaním
nemusel myslet na to randění s prachovkou
a vysavačem ...

ale i ve snu jsem střežen hvězdným prachem z želez
a připraven drhnout kachlíky v koupelně
instalovat žehlící prkna
u něhož se těší ona
jedině
na předávání napařovacích cen elektrického spotřebiče

s ním budu já žehlit košile
které mi zabavila že je chce nosit sama

ty bych jindy nejradši na poli s vlčími máky seznámil
právě kvetou
i na mezi s kostkovanou dekou
bych je znal
nebo aspoň v té kůlně se senem rozepínal paprsky slunečními
leč bohužel

podzimy úsvitů...

věřím že nyní již chápete mou povětrnostní situaci
která se co nevidět ukáže i zde

a zároveň chci velice poděkovat
za věnování vašeho času pro mou odpočatou madam citů

planetu mužů

ačkoliv mi byl právě slavnostně věnován i úbor pokojské

buďte rádi
vždyť i já s výsostnou vděčností
přijímám nakonec oznámení – vrať se domů
a milerád vzpomínám
ztracených momentů přiléhavých šatů

místo nichž svítalo
na již několikeré kalhoty

později přiletěl i honácký klobouk

až začíná povětří lasovat mě záhadou
že přítelkyně je už jenom na fotografiích z dalekých vánoc
kdy ještě s křehkou
citlivou dívčí duší malovala obrazy
že ačkoliv ty sluneční ascendenty na sebe dokázaly pasovat
patří do minulosti i to jak jsem jí nosil v náruči
i jak jsem elánem létal skoro nad pyramidy
k ní s květinami
...

a proto tu vrány nejsou

ano
to to je prostá skutečnost
že všichni žijeme vlastně s chlapy