Když...

Když mě pohladíš, rozzáří se svět,
něha dlaně tvé jako dotek hvězd,
tvář k ní přitulím jak rozvitý květ,
křídla rozpínám a toužím se vznést.

Když mě políbíš, taju jako led,
srdce rozbušíš, tváře rozhoříš,
vousy šimrají, ústa jako med,
rozechvěji se jak vlny na moři.

Když se usměješ, smysly omámíš,
náhle pocit mám, že se jen vznáším,
že mi všechno dáš, jen co přijdeš blíž,
na vše zapomenu, světlo zháším.

Když na mě pohlédneš, tak se topím
v tvých očích, které jak slunce září,
před těmi paprsky oči sklopím,
ač hřejí mě svým teplem ve tváři.

Když mě objímáš, nepotřebuju víc,
pocit bezpečí, tvá náruč je mi vším,
že tě miluji, mé rty teď touží říct,
ty však slova má zamkneš polibkem svým.