Mistr Podzim

Mistr Podzim.

A zase je tu.
Ten malíř se svou paletou,
jenž barví stromy, když už unavené létem nekvetou.
A já s jeho příchodem překročil trýznivou metu.

Přišel zase, tak jako každý rok,
věrný svým zvykům, barví jak o život.
Dokreslí barvy s nádechem štěstí a radosti,
Než přijde zima a vše uspí k tichosti.

Letos však necítím krásu jeho umění,
souží mě totiž chorobné trápení.
Jakožto smrtelník lásce jsem propadl,
a jednu z lesních víl za ruce popadl.

Nabídl jí vše co ve mě se skrývá,
doufajíc ve štěstí a lásku.
Ona se z mých snů však vyděsila,
a zmizela jako pouťový balónek na provázku.

Utekla zpátky do svého lesa,
já tu zůstal sám rukáv prost esa.
V záloze nic, čím bych to zvrátil.
Tu kouzelnou dívku navždy jsem ztratil.

Proto těším se, na mrazivé období,
co přijde, až se mistr podzim ukloní,
uvolní jeviště pro svoji sestru,
ta mě snad zbaví tohoto trestu.

Zimu co zamrazí srdce v led.
Uvězní v něm smutek na nejmíň 100 let.
Aby už nemohl na tento svět.