Zpěv duše

Jedno heslo pro tři básně.
Zní úžasně.
Šťastné je slunce
a vítr v okolí.
Vlna žije.
V citu se převalí.
Hlubina, která nemá dno.
Krásně řečeno.

Nekonečnost síla věků.
Hladím a vrků.
Holoubek má jméno.
Srze lásku pozlaceno.
Let křídel je přímý.
Je krásně bílý.
A pije z nitra
a vše bez poskvrny.
Dějství v barvách
něžné číše.

Jsi blízko.
Dotýkám se Tě přece.
Loutna zpívá v Tvůj to směr.
Správnou cestu
zná i archanděl.

Maluj dál, můj anděli.
S Tebou šťastné údolí.
Ach, jak jsme se hledali.
V lásce potkali.
Jsi mou nadějí
i dobrou virgulí
v poušti.

Piji Tě, dýchám.
V saténu procitám.

Náruč mám.
Chytám se jí.
Svůj život začínám,
kde Ty tam.
Tram ta dam.

Nepochybuji.
Tvou laskavost znám.
Otvíráš oči.

Říkáš.
Lásko, vstaň.

Život si promítám.
Ty nejsi jen pohádka.
Ale má realita.
Můj začátek i konec světa.

Podívej se.
S Tebou jsem v nitru bohatá.
Ratata. Ratata.

Radost vířím a
letí má raketa.

Kde přistane?
U mládence
a v lásce,
co nemá konce.
A přistávací dráha.
Ach, to nebe dává.

Není v cestě žádná skála.
Život básní se stává.
A ta má ráda.