Krysa

Kdo srdce poslouchá k bídě je odsouzen.
Oči má něžnostmi dočista zakrytý.
Týká se to mužů, stejně jak žen.
Všichni maj svůj život na hadry rozbitý.

Láska jen pomáhá přírodě v množení.
Není to hezký cit a není nezbytná.
Je to jen výpadek, je to jen zatmění.
Není to komnata pro lidi obytná.

S tím kdo moc miluje, s tím není řeč.
Má jenom pravdu svou, nevnímá okolí.
I když se snaží žít, je to jen křeč.
Může ho poranit, co jiné nebolí.

Láska je potvora, je to jak opium,
kouše tě jako pes z řetězu urvaný.
Je to jen pozvánka k šedivým všedním dnům.
Přesto jí podléhá hloupý i vzdělaný.

Láska je zlodějka, bere ti úsudek.
Probouzí žárlivost, víří ti emoce.
Svírá tě na hrudi a dráždí žaludek.
Po nocích probdělých, trápení bez konce.

Ten kdo jí podléhá, platí svou daň.
Ta krysa požírá to, co jí nepatří.
Šťastní ti, jenž proti ní, najdou si zbraň.
Toť jsou ti šťastlivci, ne lidé nedobří.

Já tu zbraň nenašel odsouzen k trapnosti.
Jsem v tom až po uši, uzamčen v marnosti.