Oči jako z vesmíru

Málokdo z vás pozná, že
cítím z Tebe naději.
Snad rád vídáš chodbáře,
víc si ani nepřeji.

Za války či za míru
krásně s Tebou běží čas.
Oči jako z vesmíru
sledují mě chvíli zas.

Z Tvých gest čiší noblesa,
přes krátký čas král jsi.
Oči jako nebesa,
vyhledět bych přál si...

Sebevrah vstal z kolejí,
v chvěních touhy přebývá,
cítím z Tebe naději,
ta srdce mé dobývá.

Nevěřím v ni docela,
byť bych jí moc věřit chtěl.
Duše chce být veselá,
káže, abych zapomněl.

Copak nyní začíná?
Bojím se vod kalných.
Tvýma vcházím očima
do vesmírů dálných.