otázky

Kde se ve mně bere ta žárlivost,
když ta co smí si život užívá?
Kde se ve mě bere ta radost,
ze vztahu, který jen nejasný obrys má?

Kde se ve mně bere ta smutnost,
když její úsměv mi srdcem vibruje?
Kde se ve mně bere ta vděčnost,
že vytoužený sen blízko a přec v dáli je?

Kde se ve mně bere ta zbabělost,
přiznat sobě věci, jež nikde neříkám?
Kde se ve mně bere ta odvážnost,
přiznat je té, jíž andělem nazývám?

Kde se ve mně bere ta slabost,
k ďáblici co mi mění náladu?
Kde se ve mně bere ta radost,
z každého společného nápadu?

Kde se ve mně bere ta chlípnost,
k dívce, co jí jen měsíc znám?
Kde se ve mně bere ta smělost
myslet, že i já v jejím srdci místo mám?

Kde se ve mně bere ta drzost,
říkat jak se má starat o zdraví?
Kde se ve mně bere ta hravost,
když myslím na věci lechtivý?

Kde se ve mně berou tyhle řádky?
Před lety zmizely, teď jsou zas zpátky.

Otázky naivní, odpověď na vlásku,
kdo to chce odbýti, svede to na lásku.

Slovo to kouzelné, staré jak svět.
Já svoji odpověď nechci však hned.

Chci projít po cestě kameny poseté.
Nechci jen zasunout a pak už nic.
Chci zase studovat básníky prokleté.
Chci začít cestovat tvé duši vstříc.