Déšť

Lovím kapky deště.
Nejsem klíště.
Možná v říjnu hledám višně.
Usměji se a navrátím se příště.
Lásku v duši rozprostírám
a skrze stránky posílám.

Není chlad.
Zlato ve slovech
je chrám.
Přemet udělám.

Kulomet něžných citů
rozbruslím od úsvitů
s pusou a rozechvěním
přečtu krásu světů.
Přitančím a zabarvím
holou větu.

Láska žije bez baretů,
kabaretů i delikventů.
Je dávající a směřující.
Objímající a přijme jí kolemjdoucí.

Jsem vidoucí a šlehám jiskrou plamenem,
tam a tam jsem a jsem.
Podávám ruku a vím, že se nemineme.
Lidé, žijme ať se všeho nadějeme.

Štěstí a láska je v nás,
i když život na provaz.
Nezlomme si z něho vaz.
Myšlenky občas mráz.
Mám ráda moc vás a vás.

Hladím tak, aby si každý sáhl,
že jsem skutečná.
Ne mlha netečná.
Jsem kus naděje.
Co v žalu přikryje
a stále bude,
i když slunce žaluje.
Kapky deště jsou štěstí.
Loterie srdce věští.
Tak objetí zasílám v tónů deště.
Je lepší než dusno v sobě.
Pusu Tobě a Tobě.

Jsem holka, co hladí si svého medvídka.
A píše v labyrintu duší skřítka.
Chce být s vámi.
Jitunka.

Láska padá v písmenka.
Vaše čokoládová pralinka.