Strach.

Nejhorší je strach,
že ten druhý vás nemá rád.
Rychlá emoce je kat.
Zabíjí a přežije jen silný vztah.

Já vím, těžká je rada se ovládat.
Ono se to občas podá
a sám člověk sebe nemá sílu mapovat.
Vina za slzy se schová.
Jsem pořád Tvá?
Polštář je chladný.
Polibek žádný.

Trpělivost bez růží.
Láska je i Itálie,
co hlodá pod kůží.
Je mocná a šílí.
Jsme s ní blázni
v nejintimnější chvíli.

Kdo je dokonalý?
Nikdo.
Občas obraz jen plátno.
Maluje se a ne samo.
City jdou v disharmonii.
Mars sčítá místní filozofii.
Venuše píše duchovní trilogii.

A dítě je namalované.
Z papíru žije.
Je to oboustranné.
Genialita neexistuje.

Milujme se.
Dráha kolapsů se reguluje.
Pomilování se doporučuje.
A to a to se zapomene.
Ach, i ten strach odejde.
A budou dobré chvíle.
Epizody tančícího děje.
Všechno je na nás.
Lektvar neexistuje.

Nejsme stroje.
Ať nitro funguje
a ego netrucuje.
A hádky jsou jen smutné vzpomínky,
co zažehly lásky nové plamínky.

Také se bojím,
že něco zkazím.
V citech sem malinká.
Doutná ve mě skulinka.
Přirozenost.
Ať nerozhodí nás žádná kravinka.
Zdraví kočičí maminka.