Proklínám

Ty, jež zanevřels na lásku mou,
nechť procházíš jen pouhou tmou,
ty, jež zničils srdce mé,
ať sám máš to své zlomené,
ty, jež pouze v sebe lásku máš,
ať lásku jiných nepoznáš.

Kdybys jen trochu jiný byl,
své nenávisti zčásti zbyl,
kdybys nebyl takým zlem,
chtěl jsem ti být přítelem,
ale když si mi jen zlobu dal,
pouze pomstu pro tě mám.

Tato slova nechť jsou prokletím,
jež napříč jde dnem i stoletím;
mé pohledy nechť tě uhranou,
ať kletby konaj s tebou, co umanou.
Na toho, kdož podnítil mou zlost,
čeká již jen přes řeku mrtvých most.

Toť vůle má, toť klatba má,
jež pod žalem podobu svou dostává,
ze zhrzené lásky volám na tě Erynije,
na tebe, co pouze srdce zjihlé
v nitru mém si zanechal,
a pustou pláň vnitř ponechal.