Na střeše

Dával jsem se do kupy, no lehce se to říká,
ale poslední dva dny, začala tlačit ta dýka...
Proč nejde vytáhnout, vždyť už se i vyklá!

Moc citlivé místo, neměl jsem ní otočit.
Teď to zase krvácí, měl bych se už poučit.
Myslel si že je to dobrý, teďka zase v prdeli.
Na dva týdny karanténa, nemožný se nezničit.

To že dělám píčoviny není tvoje vina,
Nemáš s tím nic společnýho, jenom moje chyba.

Ztratil jsem se ve tvých očích, už se znovu nenašel,
Že by to byl důvod, proč teď nevím kdo že jsem?

Je tu další den, zase musím zmizet na střechu,
Je tu další večer, celej den? Kopie včerejšku.

Ubalim si cígo, plíce trošku vyudím.
Potom pálím bůčo, třeba už se nevzbudim.

A nebo třeba jo, stejně, čeká mě zas repete.
O čem to vše je, proč ještě pořád žijeme?

Kouzelné místo, kde shoří všechny sny,
kouzelné místo, kde nezní "vrať se mi!,
jediný místo, kde nic nechybí, ani ty.