Láskyhynoucí

Lásky lásky plné,
lásky strof,
v lásce tvoříme klubka,
po láskách se prášíme,
jakoby miliontý zlomek,
o neznámé velikosti,
kde se odevzdá jen smysl z komet.


Ach,
ach Lásko kdesi ulita,
z lásky promarněné živoří osudy,
z odmítnutí chytáme motýli,
z map dlaní čicháme rostliny,
a kdo to vymyslel,
když nee nenasytný Casanova,
který učaroval nebohé ženskosti.


K Niagarám se vodí piha zbitá,
proniká, zaniká i ve stínu kýchla,
zač toho oštěpí,
už moci vášnivé lehkosti,
už motá se přerývaný dým,
a neví kdo tam rušit bude,
ba spíše bušit,
na ten maják k útesům.


Láskyhynoucí Venuše,
k odalisce jediné múze,
po mnohokrát sprchne,

a oddělí součást v nich,

v tom zásypu rumělek,

co pomějí si vlahé deště,

dozlata zamilovaných.