Z Holčičího Dne

Viktor -  Z Holčičího Dne…

Nepřítomný pohled a úsměv na mých rtech,
když blíží se půlnoc a  ve mně se mrazí krev,
kolik střípků mám na paměti z Dívčího dne,
pár nejlepších, počítám kolik štěstí a jakej pech…

Obavy z bouře a vítr do plachet nabral jiný směr,
Zbabělý Pirát zdrhá, opustil ulovený šperk,
v přístavu startuje svou kocábku, rezavý verk,
oči padají, v žilách tuhne krev, pod nohama skřípe šterk…

Vytáčel jsem hovor a zpráva už nestačila pípnout,
moje idea je ztracena a myšlenka je víc hloub,
Už v ten okamžik mezi námi všechno chcíplo
budík ve stotřiceti a na levou musel tam vlítnout…

S Turbem v příkopu do stromu zapíchnutej hluboko,
za deště uprostřed noci do ticha volám si o pomoc,
Lisování plechu někde pod nohou, jak ze železa Robokop,
Navždy utopenej ve sračkách od hlavy až po kokot…

(andělů fůra) Velký štěstí mám, že nebyl to můj bílej focus,
(asi smůla) Smrt by mě brala -  čapla hned na první pokus,
(jak noční můra) Rozbitej, tak na tisíc dílů, už mám jen jedinou fotku,
(jen odrbaná kůra) Kocour potřetí narozen, dál od Tebe držím si odstup…