z pohledu muže

Také už jsem nakažen
Ne covidem, ale láskou
rozmysli si dobře kam budu zařazen
nevěřím na náhody
ve všem má prsty osud

chci rychle pryč odsud
poznal jsem jí
první letmý pohled
okamžik a už jsem podlehl

doma ve svém bytě
ve snaze uniknout realitě
ležím si na podlaze
a je mi tuze blaze

protože myslím jen na její krásné oči
na ten perlový úsměv
na její dlouhé vlasy
na to že pro mne je ideálem krásy

ta kráska jež neznám její jméno
chci ještě ji spatřit
jedině jí musím patřit

ta kráska,je snad čarodějnice ?
co asi děje se za zdmi ložnice
jestlipak je ve stejném znamení
drží mě od sebe jako ve vězení

proč na internetu není k nalezení
jaké skrývá tajemství

musím jí píchat jako svou drogu
denní dávku adrenalinu
je namyšlená ale ne zas tak moc
myslím na ní at´ je den, nebo noc

je moudrá,je krásná jako žádná jiná
rád sleduji jak upíjí ze sklenice vína
vypadá tak zranitelně jako víla